Vypadalo to na pohodový středeční podvečer. Do Hostivic jsme si jeli po psychicky náročném trojboji se soupeři z čela tabulky především zahrát fotbal. Příležitost dostali od začátku hráči, kteří v předchozích zápasech tolik prostoru neměli.
Ve fotbale platí stará pravda, že nejlepší rozhodčí je ten, který není vidět. V Hostivici to neplatilo. Sudí Ivan Filo se pasoval do role hlavního hrdiny. Tři červené karty pro naše hráče, dvě pro trenéry. Slovy klasika – „Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu i protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.
Domácí byli v první půli nebezpečnější. Hrozili z protiútoků, které jsme jim často vlastními chybami založili sami. Tady je na místě pochválit brankáře Ondru Lehkého, který do přestávky chytil tři jisté góly a celkově odchytal životní zápas. Na druhé straně ne příliš prudká střela Tomáše Konečného z 20 metrů proklouzla domácímu gólmanovi do sítě. Ten dobrou půlminutu ležel s míčem za brankovou čarou a nejradši by se propadl do západního Německa :-)
Ve druhém poločase jsme i včetně osmiminutového nastavení (oprávněného, i když ne příliš transparentně avizovaného) hráli skoro půlhodinu o devíti. Přesto dokázal Patrik Janda z brejku krásným lobem naše vedení zvýšit. V závěru byl ještě vyloučen David Borysov a domácí trojnásobnou přesilovku po centru z rohu využili.
Na vyrovnání měli i s nastavením zhruba deset minut. Do žádné větší šance se ale nedostali. Naši borci se dokázali hodně semknout a předvedli, že umí i zabojovat. Jak se ozvalo z tribuny „Kdybyste takhle bojovali proti Jinočanům nebo Roztokám, nemohli jste prohrát“ :-) Hostivice se navíc snad pětkrát chytily do ofsajdové pasti. Náš asistent Fanda Finstr byl kontrolován jedním z domácích trenérů, který se od něj nehnul na metr (což dokazuje jeden ze snímků), a skoro to vypadalo, že ho po zápase chce pozvat na rande :-) Trochu netradiční postup, ale aspoň nás nikdo nemůže podezírat. Vynikající výkon podal rovněž zhruba dvacetičlenný kotel, notně hecovaný našimi náhradníky.
Fotografie ze zápasu zde