V sobotu 28. 10. 2017 nás čekalo 10. kolo soutěže a výlet do Rožmitálu. S tímto soupeřem jsme se snad nikdy neutkali (alespoň kam moje paměť sahá), ale výsledky a průběžná tabulka naznačovaly, že bychom mohli pomýšlet na zisk nějakého bodu. Domácím patřilo před zápasem 12. místo, měli šest bodů a také stále distancovaného Hynka Holana, který se z kraje soutěže jevil jako velká letní posila! Nám chybělo několik hráčů ze základu, ale sestavu jsme nakonec měli obstojnou, i když bylo otázkou, kolik toho budou schopni odehrát Roman Wrobel a Milan Kotouč, kteří šli do zápasu hodně limitováni.
Úvod zápasu nám herně vyšel velice dobře. Hned od začátku jsme na domácí vlétli a jejich obrana absolutně nestíhala rychlostně. Pokrýt náběhy Romana Wrobela a Marka Kauckého se domácím nedařilo a zdálo se otázkou času, kdy vstřelíme branku. Jenže to by asi muselo hrát jiné mužstvo než my. Opět se projevila naše velká slabina, která nás provází už dlouhodobě. Koncovka je z naší strany velice žalostná. Do 20. minuty jsme mohli utkání rozhodnout a vybudovat si větší náskok. Ale po šancích Romana Wrobela (měl asi tři nebo čtyři), Marka Kauckého, Roberta Stökla, Martina Samka a asi i dalších hráčů svítilo na tabuli stále skóre 0:0! Z tohoto náporu pramenilo i množství rohových kopů. Po jednom z nich se dral do zakončení Patrik Zmeškal, ale neměl úplně lehkou pozici a z dalšího zase hlavičkoval Samko těsně nad. Domácí podnikli za celou první půli snad jen tři nebezpečné protiútoky, ale se všemi jsme si dokázali poradit. Jeden byl opravdu hašen Slávou Jellúšem a naším brankářem Honzou Soukupem, až na poslední chvíli a my měli štěstí, že jsme po naší převaze nakonec neprohrávali. Ve 39. minutě to konečně přišlo. Kaucký zatáhl útok po své straně, odcentroval a uvnitř pokutového území se míč dostal na kopačku Stökla, který ve své druhé šanci nezklamal, 0:1! Chtěli jsme přidat do půle ještě jednu branku a domácí tým dorazit, ale to se nám nepovedlo. Naopak se ve 44. minutě, při dalším průniku sám poroučel k zemi Wrobel, protože jeho pohmožděný kotník zátěž nevydržel. I když tento hráč zazdil několik loženek, tak svoji rychlostí na domácí hodně platil a nějaké šance dokázal i připravit. Bylo tedy jasné, že do druhé půle půjdeme s trochu jinou hrou. Do záložních a obranných řad jsem nechtěl sahat a do útoku se tedy pro druhý poločas postavil Milan Berecz (nutno podotknout, že také ne zcela zdravý a tím nepoukazuji na jeho hlavu 
:-D).
Obraz hry se v druhé půli opravdu změnil. Větší držení míče jsme měli asi stále a domácí do nějaké šance nepouštěli, ale ani my už jsme se tak lehce do zakončení nedostávali. Hra se více odehrávala uprostřed hřiště. V 66. minutě nám jeden útok konečně zase vyšel. Přes celé hřiště si z pozice pravého obránce naběhl Honza Krejčí, míč se k němu opravdu dostal, ale posledním dotykem si ho trochu více ukopl, takže stihl jen trefit vyběhnuvšího brankáře. Naštěstí byl nejrychleji u odraženého míče Stökl a procedil ho do branky podruhé, 0:2! Zdálo se, že je o vítězi rozhodnuto. Domácí působili zlomeným dojmem, ale to je pro nás (s výjimkou minulého zápasu) většinou také velký problém! Ze hřiště jsem opět stáhl pokulhávajícího Berecze, kterého nahradil v útoku na posledních dvanáct minut Tomáš Sedmík. Od tohoto kroku jsem si sliboval, že bychom mohli udržet míč a hru kontrolovat. Opak byl pravdou. Bohužel se stále některým hráčům během závěrečných minut nedaří (ani po mém upozorňování) správně vyhodnotit v jakém fyzickém rozpoložení jsou jejich spoluhráči. Zcela nesmyslně vkládáme síly jen do útoku, kde se snažíme docílit branky, jak kdybychom o gól prohrávali. Na jednu stranu bylo sympatické, že jsme chtěli přidat další gól a odměnit tak diváky, kteří se za námi na tento daleký zápas vypravili, ale z taktického hlediska jsme na sobě málem zase jednou spáchali harakiri!!! Čtyři minuty před koncem táhneme útok téměř pět na dva, kdy domácí hráči zůstali hluboko za míčem. Marek Kaucký se rozhodl místo trpělivější kombinace a vyčkání na podporu z druhé vlny, pro centr do vápna, kde sice byli oba naši útočníci a jeden obránce, ale k našim hráčům se míč nedostal. Bohužel si tento míč našel pouze domácí gólman, vyhodil si ho na vápno, čímž dokázal překonat naše čtyři hráče, na půlce půlky udělal ještě jednomu kličku a vyslal dlouhý nákop směrem na svého útočníka. Na tento dlouhý balón reagoval svým výběhem Soukup, který ho před dotírajícím hráčem stihl mimo své vápno odhlavičkovat. Ale protože jsme totálně propadli, tak míč doputoval jen k noze domácího Tomáše Pechy a ten ho z nějakých 35 metrů vrátil do naší opuštěné branky, 1:2! Z tohoto gólu se nám podlomila kolena a poslední čtyři minuty byly děsivé. Čekání na závěr se nám málem nevyplatilo. Domácí vrhli vše do útoku, protože vycítili šanci. V poslední minutě se dostali dva domácí hráči celkem pohodlně před naše vápno a střela jedno z nich minula naši branku snad jen o půl metru! V 91. první minutě rozhodčí utkání ukončil a nám spadl ze srdce velký kámen. Získali jsme velice důležité tři body!!! Je pravda, že byla chyba, že jsme nebyli schopni vstřelit více branek, protože šancí bylo na tři zápasy. Ale doufám, že si konečně hráči uvědomí, že vést 2:0 pět minut před koncem stačí, možná i právě z toho důvodu, že proměňování šancí nás trápí a také, že jsme tento dobře rozehraný zápas během poslední pětiminutovky naším „hurá stylem“ málem ztratili.
Za tento zápas chci poděkovat za svůj přínos a přístup, hlavně čtyřem hráčům. Protože nastoupili do zápasu s velkými zdravotními problémy, tak si pochvalu zaslouží M. Kotouč, R. Wrobel, M. Berecz, a protože s námi pravidelně trénuje, jel tuto dálku, a přesto se musel smířit s rolí náhradníka, který se do zápasu nakonec nedostal, tak děkuji za přístup J. Sloupovi.
Sestava: Soukup, Krejčí, Zmeškal (K), Samko, Jellúš, Kaucký, Hartig, Kotouč M., Čihák, Stökl, Wrobel (46. Berecz, (78. Sedmík)).
Hvězdičky: Stökl, Kotouč M., Jellúš
Napsal: Petr Vraštil
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.